Rady chovatelům

Podobně jako letní období vyznačuje se i zimní období specifiky v péči a ochraně zdraví našich čtyřnohých přátel. Teploty klesají pod bod mrazu, a tak je důležité našim miláčkům věnovat více pozornosti.

Třebaže mají zvířata svá těla porostlá srstí, a jsou tedy více odolnější vnějším vlivům počasí včetně nízkých teplot oproti lidem, zejména ve větších aglomeracích s námi žijí již dlouho v příbytcích chráněných před chladem a zimou. Výsledkem této skutečnosti je pak u našich čtyřnohých přátel, kteří s námi sdílejí domácnost, zhoršená schopnost vyrovnat se s rozdíly v teplotách oproti zvířatům žijících ve volné přírodě. Příchodem zimního období se veterinární lékař setkává ve své praxi s dotazy chovatelů pejsků, které se týkají i zvýšené ztrátovosti strsti. Chovatelé pejsků jsou si zpravidla vědomi, že otázka zvýšeného línání ( ztráty srsti ) nemusí souviset pouze s přirozenými procesy v organismu zvířete.

Srst psů je oproti jiným druhům domácích mazlíčků podstatně variabilnější

Srst pejsků je výrazně variabilnější oproti jiným domácím mazlíčkům. Její zvláštnost spočívá v tom, že z jednotlivých chlupových váčků často vyrůstá více chlupů s odlišnou strukturou. Silné primární chlupy nazýváme pesíky, které bývají obklopeny poněkud menšími a výrazně jemnějšími chlupy, známými jako podsada. V případě změn teplot se chlupy u pejsků buď vzpřimují a nebo se pokládají. Tímto mechanismem srst napomáhá k tepelné regulaci zvířete. Srst psa je díky mazovému váčku odolná vodě, maz rovněž chrání pokožku. Kůže rovněž chrání psí organismus proti poranění ovlivňuje rovněž některé reakce imunitního systému. Línání se u rozdílných plemen liší.

Jaké druhy línání u psů rozlišujeme ?

1. Fyziologické línání běžné probíhá v průběhu celého kalendářního roku, což souvisí s cyklem přirozeného růstu chlupů v osrstění zvířete. Línání je u zvířat zcela přirozeným procesem obnovy srsti. Běžné, fyziologické línání je pak ovlivněno zejména délkou světelného dne a i okolní teplotou. Samotná „životnost“ chlupu, fyziologická délka jeho setrvání v srsti, pak u psů činí asi třicet až čtyřicet dní. Růst chlupu se skládá ze tří fází, kdy první fázi nazýváme fází aktivní, která je následována fází přechodnou a růst chlupu v srsti je zakončen fází odpočinkovou, jejímž vyvrcholením je vypadnutí chlupu
2. Fyziologické línání sezonní pak probíhá vždy dvakrát do roka, a to zejména v jarních měsících, kdy líná srst zimní a opět pak na podzim, kdy je letní kožich nahrazován delším a hustším kožichem zimním. Právě jaro a příchod zimy jsou období, kdy je línání srsti u psů nejmarkantnější.
3. Patologické línání pak znamená vypadávání chlupů ze srsti v důsledku nesprávné či nedostačující výživy a nebo je způsobeno různými druhy onemocnění způsobených vnějšími parazity počínaje až po dermatologické problémy způsobené plísněmi či imunitní poruchy. Patologické línání se u psů projevuje zvýšenou, abnormální ztrátovostí srsti, často svěděním až vypadáváním celých oblastí srsti, tvorbou lysin ( alopecie ) až úplnou ztrátou chlupů na převážné části povrchu těla psa.

V případě patologického línání je třeba vždy navštívit veterinárního lékaře, neboť příčin abnormální ztrátovosti srsti u psů, alopecie, může být několik a navíc často i kombinovaných. 

Mezi nejčastější příčiny alopecie, tedy tvorbě lysin patří zejména :

1. Hormonální poruchy, kdy mezi nejčastější z těchto poruch patří snížená produkce hormonů štítné žlázy
2. Zvýšená hladina hormonu nadledvinek z důvodu Cushingova syndromu nebo onkologických onemocnění
3. Napadení pokožky psa parazity či plísněmi, kdy obvyklým parazitem je Trudník psí ( Demodex canis ) způsobující onemocnění známé jako „červená prašivina“.
4. Nevhodné životní prostředí, které může způsobovat otlačeniny na končetinách, popáleniny, otoky
5. Reakce kůže na injekčně podávané léky
6. Dědičná dispozice projevující se jako částečná lysost či již rozvinutá alopecie u některých šlechtěných psích plemen
7. Záněty mazových žláz či záněty kůže
8. Chování zvířete zpravidla spočívající v olizování určité oblasti obvykle vyvolané nudou nebo naopak stresem kdy následkem vzniká kožní zánět. V této souvislosti je třeba připomenout, že i samotná nuda, nedostatek podnětů a pohybu je pro psy značným stresovým faktorem.

To je zapříčiněno zahájením topné sezony ,neboť městský pes tráví většinu času doma a tak přizpůsobuje svůj kožich podmínkám v bytě. Dalším důsledkem tohoto jevu je samozřejmě zhoršení funkce tepelné ochrany srsti a takové zvíře může venku snadno prochladnout. Majitelé by proto měli věnovat pozornost několika faktorům, které pomohou snížit nemocnost jejich zvířecích přátel.

Krátkosrstá plemena bývají vždy logicky nejvíce postižena chladem. Pro ně je možno vyrobit nebo zakoupit kabátky a různé kombinézy - dnes je na trhu velký výběr. Doporučuji vždy vyzkoušet, nekupovat po internetu,neboťobleček nemusí zvířeti „sedět“, může na některých místech dřít a způsobit pak kožní problémy. U psů, kteří mívají problémy s bolestmi zad ( např.jezevčíci), doporučuji kabátek ponechat ještě několik minut po návratu z procházky,aby se pod oblečkem přehřátá oblast zad (cca 39° C) nevystavila relativně nízké teplotě doma (cca 20° C) a nedošlo k zhoršení problému.S tím souvisí doporučení,které platí i pro člověka – nepřetápět v bytech, neboť zde naopak dlouhosrstý pes bude trpět - pes se nemůže potit, tudíž poměrně obtížně reguluje svojí tělesnou teplotu.

Majitelé se často ptají,zda mají zkracovat v zimě procházky se psem,aby nenastydnul. Platí jedna důležitá zásada – pes se musí při procházce stále pohybovat. To je jeho přirozená touha pořádně se při procházce proběhnout, takže pokud mu necháme volné pole působnosti,bude vše v pořádku. Problémy nastanou, pokud bezohledný majitel nechá své zvířevenku uvázané a jde například nakoupit. Pak jsme svědky třesoucího se zvířete před obchodem a majitel pěkně v teple nakupuje. Totéž platí pro psa uvázaného pod sjezdovkou a čekajícího na majitele až dolyžuje.

Voda a vodní hrátky v zimě

Někteří psi také milují vodu a jsou schopní skočit do vody i v zimě – doporučuji takové „vodní“ pejsky přidržet a do vody je nepustit.
Dalším důležitým krokem je ošetření tlapek po procházce. To platí především pro psy ve městech, kde jsou chodníky ošetřené solí. Je důležité vždy nohy osprchovat a po té ošetřit balzámem na tlapky nebo také třeba neparfémovanou indulonou.

Kočky jsou v tomto směru odolnější, procházky venku jen málokdy ohrozí jejich zdraví i při nízkých teplotách. Větší riziko problémů hrozí, pokud kočka zůstane několik nocí venku a není na to zvyklá. Dalším nešvarem koček bývá oblíbené polehávání za oknem – pokud není okno dobře utěsněno, může pod ním táhnout studený vzduch z venku a na to jsou kočky opravdu citlivé – nejčastěji se rozvine zánět dýchacích nebo močových cest.

Ve veterinární praxi se s Lymeskou boreliózou setkáváme nejčastěji u psů, a to především z důvodu častého pobytu zvířete v přírodě, kde díky osrstění vznikají pro klíšťata ideální podmínky pro přichycení a následné přisátí. 

Lymská borelióza byla poprvé identifikována v severní Americe, v údolí poblíž městeška Lyme, kde byl poprvé pozorován zvýšený výskyt onemocnění kloubů zejména u dětí vznikajícího důsledkem v té době neznámé choroby. Přibližně od konce 19. do první poloviny 20. století byly projevy Lymské boreliózy popsány a následně se prokázala i spojitost s klíštětem. Nedlouho poté byl přenos Lymské boreliózy Klíštětem obecným potvrzen. 

Teprve až v roce 1982 byl odhalen původce Lymské nemoci v Americe a to nebezpečná bakterie Borrelia burgdorferi, kdy v Evropě se jedná zejména o kmeny Borrelia garinii a Borrelia afzelii. Borrelie patří mezi spirochéty, které jsou typické tenkým tvarem buňky, pohybující se vývrtkovitým pohybem.  Tyto bakterie přenáší hlavně klíšťata druhu Ixodes ricinus a Ixodes scapularis, ale momentálně se skoumá možný přenos i jinými krví se živícími parazity, jako jsou komáři nebo blechy. Klíšťata se vyskytují zejména na vlhkých místech kolem vodních toků, kde také číhá na Vašeho zvířecího miláčka největší nebezpečí. Na Moravě se jedná hlavně o okolí řek Svratky, Svitavy, Moravy a Dyje. Zvýšený výskyt infikovaných klíšťat lze zaznamenat rovněž i v okolí vodních nádrží na těchto vodních tocích – ano, s klíštětem infikovaným Lymskou boreliózou se setkáte i kolem Prýglu :)

Klíšťě obecné je hlavním přenašečem nebezpečné Lymeské boreliózy do organismu zvířete

Bakterie Borrelia burgdorferi se však v těle klíšťat nevyskytuje přirozeně - Klíšťata obecná se líhnou z vajíček bez těchto bakterií. Borrelie se dostává do trávícího ústrojí klíšťat až při sání krve nakažené zvěře. U nymf, což je nižší vývojové stádium klíšťat, se pak jedná především o různé hlodavce, u dospělých klíšťat jsou to hlavně nakažení vyšší savci, a to včetně člověka. Klíšťata jsou nejaktivnější hlavně na jaře, pokud teploty vystoupí nad 10°C, a to i pouhých několik dnů po sobě. V létě v důsledku nižší vlhkosti prostředí aktivita klíšťat klesá a zvyšuje se následně opět na podzim, kdy se vlhkost vzduchu zvyšuje a i teploty nespadají k bodu mrazu.

Podmínky přenosu lymeské boreliózy do organismu psa

Výskyt klíšťat s boreliózou se pohybuje v širokém rozmezí od 2% do přibližně 40%, kdy výrazně záleží na výskytu nákazy Lymskou boreliózou v místě, kde se pes pohybuje. V České republice se promořenost  odhaduje kolem 20%. Protože pes nachytá při probíhání travou daleko více klíšťat než člověk, existuje reálná možnost, že se s infekcí většina psů v různé intenzitě setkala. 

Na přenos původce Lymské nemoci musí být klíště přichyceno na hostiteli, tedy ve veterinární praxi zpravidla na pejskovi nebo kočce více než 24 hodin. Záleží na množství přenesených bakterií a odolnosti jedince a jeho imunitního systému zda nemoc propukne klinicky. Někteří psi mohou působit také jako asymptomatičtí nosiči (v jejich těle se vyskytuje bakterie schopná vyvolat nemoc, ale pes nemá vnějškově zjistitelné příznaky nemoci a slouží vlastně také jako rezervoár nákazy).  Není výjimkou, že onemocnění klinicky zjevně propukne i za několik měsíců po nakažení.

U lidí se v případě infekce boreliózou objevuje po pár hodinách v místě přichycení klíštěte růžové zarudnutí, které se v průběhu několika dní změní v červený flek s výrazným lemem, takzvaná erythema migrans. Naneštěstí se tento příznak u zvířat neprojevuje a proto je znesnadněna u psů včasná identifikace infekce Lymské nemoci. Inkubační doba Lymské boreliózy se počítá od několika měsíců až po několik let a v tom je právě Lymeská borelióza u lidí i zvířat zákeřná. 

Lymská borelióza u psů může mít více forem.

Nejčastějšími příznaky infekce Lymeskou nemocí u psů jsou dle statistik veterinárních lékařů  kulhání na jednu či více končetin, horečka – tedy zvýšená teplota, anorexie (nechuť k jídlu), apatie psa s projevy bolestivosti v oblasti kloubů. Infekce Lymeskou boreliózou však může mít i mnohem nebezpečnější příznaky, zejména v pozdních stádiích oneocnění, mezi které patří poškození srdce, ledvin či mozku psa.

Renální forma poškození organismu psa infekcí Lymskou boreliózou, tedy poškození ledvin zvířete, spočívá v usazování imunitních komplexů v tomto orgánu, kdy tyto imunitní komplexy „ucpávají“ filtrační systém ledvin a ty pak nedostatečně filtrují odpadní látky těla. To se projeví zvýšením hodnot močoviny a fosforu v krvi psa a výraznou ztrátou krevních bílkovin. V důsledku zadržování tekutin se mohou u zvířátka objevit edémy, tedy otoky končetin. Srdeční a nervová forma je vzácná, avšak netřeba ji podceňovat. U nervové formy byla popsána celková paralýza zvířete či různé záchvaty, které velmi často doprovázejí bolestivé křeče.

Diagnostika a léčba Lymské boreliózy u psů ve veterinární praxi

Identifikace původce těžkostí v případě Lymeské boreliózy u zvířat, a zejména u psů je pro veterinárního lékaře ztěžena v důsledku nedostatečné tvorby protilátek v krvi zvířete. 
Hlavní diagnostika spočívá v serologickém vyšetření krve na protilátky, pomocí polymerázové řetězové reakce PCR (důkaz DNA bakterií), případně i přímý nález bakterií v kloubní nebo jiných tělních tekutinách. 
Léčba nemoci je velmi obtížná a zdlouhavá. Spočívá hlavně v podávání antibiotik po dobu minimálně dva týdny a také v symptomatické léčbě dle příznaků.

Prevence před útokem infikovaných klíšťat a před onemocněním psa Lymeskou boreliózou

V boji proti Lymské borelióze hraje významnou úlohu zejména prevence. Určitě je nejvhodnější používat minimálně v období nejvyššího výskytu klíšťat - tedy v podmínkách Jižní Moravy prakticky od konce února do konce října různé repelentní prostředky, které chrání zvíře proti přisátí klíšťat. Na trhu existuje celá řada těchto repelentních přípravků, s jejichž pomocí lze „napadení“ pejska klíštětem zabránit.
Velmi vhodná je rovněž pravidelná kontrola srsti a kůže zvířete po každé procházce. Nezapomeňte rovněž pravidelně prohlížet pelíšek, nebo oblíbené místo odpočinku zvířete a i to pravidelně ošetřovat vhodným repelentem. 
Nejlepší možností jak infekci Lymeskou boreliózou zabránit, je vakcinace (očkování) psa proti borelióze veterinárním lékařem.

Nejvhodnější doba pro očkování psů proti Lymské borelióze

Vakcinaci je nejlepší provést v období ještě před výskytem klíšťat t. j. v  lednu - březnu. Primovakcinace spočívá v dvojnásobném podání vakcinační látky v rozmezí tří týdnů. Následně je samozřejmě důležité provést očkování jednou za rok pro udržení hladiny protilátek.

 
Zajímavá je skutečnost, že vakcinace proti Lymské chorobě, tedy borelióze, chrání cca 50% procent psů proti onemocnění, a to i když byli před očkováním již infikováni borelií. Pro každého chovatele pejsků to pak znamená, že se zvyšuje šance, že pes bude úspěšně vyléčen, či se u něj Lymeská borelióza neprojeví. Pamatujte, milí chovatelé, že případná diagnostika a léčba Lymeské boreliózy je velmi nákladná jak vlastními léčebnými preparáty, tak i délkou léčby. Dlouhodobé podávání speciálních antibiotik zatíží nejen organismus zvířátka, ale také Vaši peněženku.

Kladete si otázku, proč Vašemu pejskovi či kočičce je cítit nepříjemný zápach z tlamičky ? Není Vám příjemná „pusinka“ od zvířátka, které nemá zrovna nejvoňavější dech ? Navštivte Veterinární ambulanci MVDr. Borise Semana v Brně na Vinohradech a vyčistěte ultrazvukem, nejmodernější metodou v oblasti veterinárního lékařství, zuby Vašeho psa či kočky – postaráte se o zdraví Vašeho zvířátka a navíc společně strávené chvíle budou příjemnější. 

Proč tedy vyčistit ultrazvukem chrup Vašeho psa či kočky v rámci odborné veterinární péče ?

Péče o chrup zvířete veterinárním lékařem patří mezi základní oblasti péče o zdraví. Mnoho majitelů nejen psů, ale i koček se ptá samo sebe nebo svého okolí odkud tedy nepříjemný pach z tlamičky psa či kočky pochází a jak se mu bránit.  

Odpovědí na původ nepříjemného pachu z tlamy může být hned několik :

• Onemocnění zažívacího traktu psa či kočky, to jest se žaludku, nebo střev. Tento zápach z tlamy je citelný jen ve výjimečných případech a vyskytuje se zejména u žaludečních vředů nebo gastritid, tedy u zánětů žaludku zvířat. V těchto případech je vždy nutné celkové vyšetření veterinárním lékařem tak, aby se příčina problému, tedy v tomto případě onemocnění zažívacího traktu zvířete, odstranila. 
• Onemocnění v dýchacích cestách kočky či psa. Zde se zápach projevuje rovněž pouze výjimečně hlavně u různých, zejména hnisavých pneumonií, tedy zánětů plic. Záněty plic u psů a koček jsou rovněž závažným onemocněním, které si vyžaduje odborné veterinární vyšetření a léčbu. Máte-li podezření na poškození zdraví Vašeho pejska či kočičky právě v oblasti dýchacích orgánů, neváhejte a absolvujte odborné veterinární vyšetření za účelem stanovení diagnózy a nejvhodnější veterinární léčby.
• U psů může být zápach z tlamy způsoben rovněž častým olizováním řitního otvoru – pes takto činí proto, že jej řitní otvor pálí, svědí či přímo bolí, což bývá velmi často způsobeno ucpáním mazových žlázek. V tomto případně rozhodně nepromeškejte návštěvu veterináře, aby nedošlo k zánětům až zhnisáním : v takových případech může být veterinární ošetření a následná léčba mírně komplikovaná s ohledem na umístění těchto zhnisaných či zanícených míst zejména, pokud si zdravotní stav již vyžaduje chirurgický zákrok.
• Nejběžnější příčinou zápachu z úst je pak jak u psů, tak i u koček problém přímo v dutině ústní. Tento problém se může vyskytnout při hnisavém zánětu mandlí, tedy angíně, avšak nebo nejčetnějším problémem je zejména paradentóza v různých stadiích – paradentóza v ústní dutině zvířat je jedna z nejčastějších příčin chronických zdravotních problémů, které, zanedbá-li se odborná veterinární péče, mohou výrazně zkomplikovat zdraví.

Jak zabránit vzniku paradentózy u zvířat a jakým způsobem umí veterinární lékařství pomoci ?

Zubní kámen u psů je třeba odstranit tak, abychom předešli zdravotním komplikacím zvířete - na obrázku pudl 13 let před veterinárním zákrokemVeterinární lékař ví, že paradentóza je u psů i koček, podobně jako u lidí, zánět dásní, který je zpravidla způsobený zubním kamenem. Zubní kámen u psů i koček je jedním z nejčastějších onemocnění psů a koček v oblasti ústní dutiny, které si vyžaduje odborné stomatologické veterinární ošetření.

Paradentóza není nebezpečná zápachem z tlamy zvířete, i když se to občas lidem v okolí takhle postiženého pejska, nebo kočičky z může zdát, nýbrž tím, že vlivem paradentózy se obnažují krčky zubů a ty se časem v důsledku nedostatečného usazení v kosti čelisti začnou kývat. Zvíře, tedy kočka nebo pes, počíná trpět nejen tím, že zanícená tkáň je bolestivá, ale zejména tím, že samotné kývání zubů způsobuje zvířeti bolest – to však stále není vše, co zákeřná paradentóza u zvířat může mít na svědomí.

Jaký má vliv neléčený zubní kámen u psů a koček na zdraví ?

Neléčený zubní kámen u zvířat často způsobuje výrazné poškození spodní části zubů a má za následek ztrátu zubů a jak dáseň v důsledku zánětu otéká, kapsa okolo zubu se prohlubuje. Vrstva bakterií se roztírá při styku zvířete s potravou směrem dolů do kapsy zubu a následně rozpouští na dně kapsy pojivovou tkáň. V důsledku toho se kapsa zubu prohlubuje a vrstva bakterií může prorůst dokonce až do kořene zubu. Vlákna kořenového systému zubu zvířete se začnou poškozovat a čelistní kost eroduje, což má pro psa či kočku fatální následek, totiž ztrátu zubu spojenou velmi často s infekcí dásní, která se pak velmi rychle rozšiřuje. Spontánní krvácení dásní, tvorba hnisu,  vředů a zápach tlamy jsou pak již další příznaky paradentózy u psů a koček, které lze na nemocném zvířeti pozorovat.
Veterinární léčba paradentózy a zubního kamene u psů a koček a odstranění zubního kamene ultrazvukem

Z veterinární praxe víme, že nezanedbatelným aspektem paradentózy, tedy zánětu dásní u zvířat, je také skutečnost, že zubní kámen u koček a psů je, podobně jako u lidí, ideálním živným prostředím pro různé druhy nebezpečných bakterií, které se poškozenými dásněmi dostávají do krevního oběhu zvířete. Usazování těchto bakterií v orgánech zvířat, zejména v srdci a ledvinách, je pak jedním nejnebezpečnějších sekundárních projevů paradentózy, neboť zde velmi často způsobují vleklé záněty, které mohou přerůst až do omezení funkce orgánů Vašeho domácího miláčka : – různé šelesty na srdci v důsledku nedomykavostí chlopní, kardiovaskulární onemocnění psů a koček v pokročilejším věku nebo omezení filtrační funkce ledvin.  Nejen z těchto důvodů je důležité paradentóze v ústní dutině zvířátek předcházet.

V čem spočívá prevence paradentóz u psů a koček v rámci veterinární péče ?

• Enzymatickém odstranění ještě nemineralizovaného plaku ze zubů zvířete, které je potřeba vykonávat denně, minimálně však každý druhý den, neboť právě přibližně po 48 hodinách se plak počíná na zubech psa mineralizovat.
• Mechanickém odstranění již mineralizovaného zubního kamene v tlamě zvířete. Mineralizovaný zubní kámen představuje jednu nejvýraznějších hrozeb pro zdraví Vašeho psa nebo kočky, neboť v tomto stádiu onemocnění může dojít k poškození dalších orgánů.

"Mineralizovaný zubní kámen se dá odstranit v rámci veterinárního ošetření pouze mechanicky, neboť žádné enzymatické přípravky zubní kámen u koček či psů nejsou schopné odstranit. V rámci veterinárního ošetření ústní dutiny Vašeho miláčka je nejvhodnější použít moderní ultrazvukové přístroje, které jsou dostatečně razantní vůči samotnému zubnímu kameni a současně při správném použití nepoškozují zubní sklovinu. "

Jaké jsou výhody odstranění zubního kamene psů a koček ultrazvukem ?

Výhody veterinárního ošetření ústní dutiny, resp. zubů psa či kočky ultrazvukem oproti mechanickému 'strhnutí' kamene spočívají v nižším poškození skloviny, která je pak méně náchylná na odvápnění a novou tvorbu zubního kamene. Pokud využijeme u zvířat pouze mechanického očištění zubů od zubního kamene, vystavujeme se podstatně vyššímu riziku vzniku mikrorýh na povrchu zubu zvířete, což má za následek efekt spíše opačný : V mikrorýhách na povrchu zubu se mohou lépe usadit bakterie odpovědné za vznik zubního kamene a celý proces jeho vzniku tím můžeme nepřímo podpořit zejména tehdy, pokud svého psa či kočku nesvěříme do rukou veterinárního lékaře.
 

Na naší veterinární ordinaci v Brně všem chovatelům psů a koček nabízíme veterinární stomatologickou prohlídku chrupu včetně odborné konzultace za účelem stanovení nejlepšího řešení problému v závislosti na postižení zdraví : samozřejmostí je moderní ultrazvukový přístroj k odstraňování zubního kamene. Tato vyspělá technologie je velmi podobná přístrojům, jaké používají „lidští stomatologové“ a i samotný zákrok je velmi podobný : na rozdíl od lidí jej však veterinární lékař provádí v celkové nebo alespoň částečné anestezii za účelem zajištění co nejlepšího výsledku tohoto veterinárního stomatologického výkonu a co nejvyššího komfortu.

Samotné hárání u psů prožívá jak fenka, tak ji její dvojnozí přátelé, tedy my, lidé. Každá fenka se s ohledem na svou povahu jinak chová a i samotný průběh tohoto procesu je individuální. Cyklus hárání u fenek je cyklický a opakuje se přibližně jednou za půl roku, na konci zimy nebo začátkem jara a koncem léta nebo začátkem podzimu. 

Celková délka projevů hárání se pohybuje přibližně okolo 14 - 21 dnů, kdy samotné první hárání u fenek se pak může odehrávat déle a můžeme pozorovat podstatně větší krvácivost; platí to však i naopak - krvácivost může být velmi slabá a délka hárání podstatně kratší. Pro fenku chovanou v panelovém či menším bytě je možné zakoupit i tzv. hárací kalhotky pro zabránění zašpinění nábytku a podlah, chovatel by však neměl zapomenout na to, že tyto rozhodně neslouží jako ochrana k nežádoucímu nakrytí.

 

U velkých plemen ( Irský vlkodav, Bordeauxská doga, Shilonský ovčák,  … ) dochází k cyklu hárání často pouze 1x ročně a rovněž tak i začíná – první hárání může přijít až po roce či roce a půl života, což souvisí s celkově pomalejším vyzrávaním organizmu.

U malých plemen první hárání přichází po šestém měsíci věku. 

Shodné časové intervaly pak platí u značkování a pohlavního dospívání samců psů.

První mrouskání u koček : 

U samic koček očekáváme první mrouskání podobně jako u psů přibližně po dosažení šestého měsíce věku. U koček je však třeba v souvislosti s mrouskáním počítat s tím, že hlavně nešlechtěná plemena koček a venkovní kočky jsou v pohlavním cyklu silně vázané na cyklus slněčného osvitu; začínají tedy mrouskat s prodlužujícím se dnem počínaje měsíci únor až -březen a mrouskají až do podzimu. Na podzim a v zimě nastává období klidu (anestru) po dobu 3-4 měsíců bez říje. U koček přešlechtěných a výhradně chovaných doma nemusí být tento cyklus striktně dodržován právě s ohledem na sluneční osvit a tak je možné se setkat s  mrouskáním i v zimních měsících. 

U kocourů nastává období pohlavní dospělosti rovněž po 6-tém měsíci věku kocoura, kdy tato se projevuje značkováním si domácího území, tzv. Sprejováním. Toto značkování sprejováním zpravidla probíhá tak, že se kocour otočí k objektu (zeď, nábytek) zády a vystříkne na jeho povrch typicky zapáchající moč. U přešlechtěných velikých plemen koček, jako jsou např. Mainské mývalí, či Britská plemena též můžeme očekávat opozděný průběh dospívání, kdy není výjimkou nástup pohlavní dospělosti v roce a půl, i později.

V horkých letních měsících se veterinární lékař ve své praxi často setkává s problémem tepelného úpalu a slunečního úžehu u domácích zvířat, tedy u u psů, koček, drobných hlodavců, ale i u zvířat hospodářských, ba dokonce i exotů.

Hypertermie, jak se celkové přehřátí organismu nazývá, vzniká u zvířat právě v obdobích bohatých na sluneční paprsky, ve dnech, kdy by lidé i zvířata měli konzumovat více tekutin a zdržovat se v hodinách, kdy je sluneční aktivita nejvyšší, spíše ve stínu; mimo dosah přímých slunečních paprsků. Ve dnech, kdy se lámou teplotní rekordy toto doporučení pak platní dvojnásob.

V čem nebezpečí úpalu či úžehu u zvířat spočívá ?

Úpal u zvířat spočívá v poškození tkání dlouhodobým pobytem na přímém slunci. Úžeh pak v celkovém přehřátí organizmu zvířete. Znamená to tedy, že zvíře nemusí být vystavené přímému slunečnímu svitu : typickou situací u které dochází k úžehu je ponechání zvířete v uzavřeném autě na slunci. Většinou tedy u zvířat nedochází ke standardnímu úpalu tak, jak jej známe my, lidé, ale k úžehu jako celkovému nebezpečnému přehřátí organizmu z důvodu krytí celého těla pokožky srstí. Vzniká hypertermie.
Nebezpečí hypertermie, přehřátí organismu u zvířat spočívá především v tepelném stresu.

Hlavní nebezpečí úžehu či úpalu, tedy hypertermie u zvířat spočívá v dehydrataci organizmu a následnému nebezpečnému otoku vnitřních orgánů, především mozku a plic. V důsledku dehydratace a zahuštění krve může rovněž dojít k rozpadu červených krvinek.

Příznaky úžehu, hypertermie se mohou projevit i po několika hodinách po vystavení zvířete tepelnému stresu.

Typicky mezi příznaky hypertermie, úžehu či úpalu u zvířat patří: zpočátku zrychlený dech jak se zvíře snaží ochladit, který se může časem zklidnit jak se v mozku zvířete vyřadí termoregulační centra. Následuje malátnost až apatie a slabost, zvracení, nechutenství, kdy je třeba zdůraznit, že může být přítomna velká žízeň, ovšem, bohužel, pro vyčerpání zvířete také nemusí. V případě, že v důsledku dehydratace a přehřátí, hypertermie, dojde k edému, tedy otoku mozku, může pes či kočička v důsledku slabosti ulehnout a mohou jej dokonce postihnout i křeče končetin.
V pokročilejších stádiích hypertermie se zvíře může dostat až do komatu a v mnoha případech nastává smrt.

První pomoc při přehřátí organizmu malých zvířat

První pomoc při přehřátí organizmu je zchlazení. Toto vykonáme buďto namočením hlavy a končetin do vlažné vody, nebo zabalením zvířete do mokrého ručníku na 10-15 minut. Déle trvající ochlazování se nedoporučuje z důvodu možného podchlazení organizmu : rozdíl mezi teplotou těla ochlazeného zvířete a vnější teplotou, často zvýšenou v důsledku přehřátého

Výborná první pomoc je také schlazení pouze končetin-tlapek a to namočením do kelímku s ledem nebo kelímku se zmrzlinou s důlky na tlapky. Takovéto šokové schlazení se nedoporučuje na dobu delší 5-10 minut bez ohledu na stav zvířete především z důvodu, že by mohlo dojít k podchlazení a možným odůmrtím částí končetin. V případech opravdu těžkého úžehu může dojít i k rozpadu červených krvinek jako přenašečů kyslíku do tkání, což může ještě zhoršit příznaky úžehu.

V případě podezření na přehřátí vždy a bez prodlení kontaktujte Vašeho veterinárního lékaře a konzultujte s ním situaci, ve které se Vaše zvířátko nachází. V těžších stádiích přehřátí organismu zvířete, tedy hypertermie, které se projevují malátností a slabostí, navštivte nejbližšího veterinárního lékaře co nejrychleji a ochlazování pejska nebo kočičky provádějte cestou.

V těchto případech jde občas opravdu o minuty ! Zvíře musí být okamžite hydratováno nejlépe nitrožilní infuzí a musí ( !! ) být aplikovány léky na předcházení, případně odstranění edému mozku.

V těchto případech je doporučována transfuze krve. Darovat krev by měl pes s minimální hmotností 30 kg, věku od dvou do osmi let a musí být naprosto zdráv. U první transfuze krve mezi psy většinou nedochází k reakcím z inkopaktbility krevních skupin z tohoto důvodu a taky důvodu urychlení času od nalezení dárce po uskutečnění první transfuze se vyšetření na krevní skupiny nevykonává.

Nejlepší terapií proti přehřátí ( hypertermii ) zvířat je prevence

Samozřejmostí je, že nejlepší terapií je prevence a z tohoto důvodu by měli majitelé veškerých domácích zvířat omezit jejich pohyb venku při teplotách nad 30°C.
Omezit převoz zvířat v autech při teplotách nad 25°C, případně používat jenom klimatizované dopravní prostředky, starat se o větrání a pravidelné občerstvení jejich miláčků během cesty.

Nenechávejte zvířata v autě na nekrytých parkovištích ani 10 minut!

Někdy se může vnitřek auta vyhřát na vysoké teploty i při nižších venkovních teplotách pod 20°C , pokud auto necháme na slunci. Vzpomeňte si tedy na situaci, kdy jste auto nechali na parkovišti ( i když pod stromem ve stínu ) a vrátili jste se : Bylo v něm nedýchatelně! Zvířata mají situaci o to těžší, že nemají potní žlázy a tedy se neochlazují tak efektivně jak lidé. Především z tohoto důvodu pro ně mohou být nižší teploty fatální.

Psincový kašel u psů, známý rovněž jako kotcový kašel, je častým onemocněním, se kterým se veterinární lékař ve své praxi setkává. Infekční laryngotracheitida u psů, ILT, je akutní infekční onemocnění, které postihuje hrtan, průdušnici a průdušky - lze je tedy zařadit mezi onemocnění horních cest dýchacích zvířete, s příznaky velmi podobnými lidské chřipce : dochází k infekci horních a dolních cest dýchacích spojených s výtokem a vykašláváním hlenu, slzením, malátností a někdy zvýšené tělesné teplotě zvířete u těžšího průběhu spojené s úbytkem tělesné hmotnosti. Rozvoj projevů psincového kašle závisí na podílu jednotlivých virů a bakterií, stáří, imunitě a kondici psa. Kotcový kašel, infekční laryngotracheitida, může probíhat jako krátkodobý kašel nebo jako těžký zápal plic.

Co způsobuje ILT, psincový, kotcový kašel u psů

Psincový, kotcový kašel psů je multifaktoriální onemocnění, což znamená, že toto onemocnění může mít více původců. Obecně se má za to, že prvotním spouštěčem psincového, kotcového kašle, je z převážné většiny virus parainfluenzy a psí adenovirus, tedy virus parainfluenzy typ 2 a psí adenovirus typ 2. Po infekci těmito viry dochází k rozsáhlému poškození sliznice dýchacího aparátu, které umožní osídlení této sliznice bakteriemi, kdy následně dochází k infikaci zvířete bakterií Bordetella bronchiseptica, která však může v některých případech působit i jako primární původce. 

Pejsek postižený tímto onemocněním pak pro oslabený imunitní systém často podléhá i některým sekundárním infekcím, což znamená, že se do oslabeného organismu mohou dostat i některé viry, vůči kterým je pes v běžných podmínkách imunní, jako např. Pasteurella pneumotropica, rod kokobacilárních až vláknitých bakterií způsobujících onemocnění dýchacích cest,  bakterií z čeledi Streptococcacae, které primárně způsobují záněty dýchacích cest u člověka, Pseudomonas především ze skupiny Gammaproteobacteria, a Klebsiella, které se přirozeně vyskytují v půdě. Neléčený psincový kašel tedy může být i souběhem několika infekcí způsobených více bakteriálními infekcemi, který velmi často ústí až do nebezpečného zápalu plic a poškození kardiovaskulárního systému zvířete.

Průběh a projevy onemocnění psincovým, kotcovým kašlem

Psincový ( kotcový ) kašel u psů je onemocněním podobným lidské chřipce, vyznačuje se však některými odlišnostmi : Inkubační doba psincového ( kotcového ) kašle je přibližně pět až deset dnů, což znamená o něco déle, než u lidské chřipky. Prvotní projevy jsou mírnější než u člověka, neléčený psincový kašel u psů však může mít mnohem závažnější následky, než lidská neléčená rýma či chřipka, se kterou se zdravý lidský organismus běžně během několika dní při standardním průběhu vyrovná.

Následující těžší průběh onemocnění psincovým kašlem můžeme pozorovat u závažné bakteriální infekce zvířete s oslabeným imunitním systémem :

 

• 0-1 den : Dochází k infikování sliznic v dýchacích orgánech zvířete virem parainfluenzy typ 2, nebo psím adenovirem typ 2 ( často také souběhem obou infekcí ). Může také dojít k primární infikaci bakterií Bordetella bronchiseptica. Bakterie svým působením „přemohou“ obranyschopnost zvířete, odstraní ochranný povlak sliznice dýchací soustavy psa a počínají se velmi rychle rozmnožovat
• 3-6 den : Bakterie se velmi rychle rozmnožují a napadají stále větší část dýchacího traktu zvířete. Lze pozorovat výtok z nosu, slzení, zarudnutí očí, malátnost, únavu. Pes rovněž může „kýchat“ podobně jako lidé a stejně tak i „kašlat“ , třít si čenich packou. Zpočátku suchý vyčerpávající dráždivý kašel může vyústit až ke zvracení. Nebyl – li pes infikován již v počátcích, často dochází k infekci bakterií Bordetella bronchiseptica.
• 7-9 den : Infekce se zpravidla již rozšířila do převážné části dýchacích cest psa. Bakterie často napadají již i dolní cesty dýchací a průdušky. Pozorujeme zvýšenou únavu, slzení, zarudnutí očí, nechuť k jídlu, zvýšenou konzumaci tekutin. Později suchý kašel, který často psa již silně dáví, přechází do kašle vlhkého, kdy pes při kašli vykašle takzvaný výhoz – jedná se v podstatě o hleny, které se tvoří v důsledku zánětu. Tento výhoz je silně infekční s vysokým obsahem nebezpečných bakterií.
• 9-12 den : Vyčerpané zvíře již trpí silným výtokem z očí a nosu, vlhký dávivý kašel již zvíře trápí bez přestání. Výtok je z počátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Infekce již zpravidla napadla i dolní cesty dýchací, zvíře je apatické. V této fázi již často pes nemusí mít sílu ke konzumaci tekutin, což, zejména v letních měsících, vede k dehydrataci organismu. 
• 12-14 den : U silně vyčerpaného a zvířete již můžeme očekávat rozvíjející se infekční zápal plic spojený se silným výtokem z očí, otokem kolem očí, slinění, dávení, kašel, snaha o výhoz hlenu, třes. V organismu dehydrovaného zvířete, které nepřijímá potravu se infekce dále šíří a napadá celou dýchací soustavu zvířete.
• 14-18 den : Neléčený zápal plic a celková vyčerpanost zvířete mohou vést k závažným zdravotním komplikacím. V této fázi již často dochází k trvalým poškozením dýchacích cest ( chronická onemocnění ) a onemocněním srdce a cév. 

Kde a kdy se psincový ( kotcový ) kašel psů nejvíce vyskytuje :

Nejčastěji se s psicovým kašlem, s infekční laryngotracheitidou, můžeme setkat v aglomeracích s vysokým výskytem psů, jako jsou například městská centra, sídliště, déletrvající výstavy či závody psů, rovněž tak to mohou být chatové oblasti i campy.

ILT, infekční laryngotracheitida psů se velmi ráda vyskytuje právě tam, kde více psů tráví více času pohromadě : Toto onemocnění je silně nakažlivé. 

Jak se může pes nakazit psincovým kašlem ?

S ohledem na to, že psincový ( kotcový ) kašel je onemocněním bakteriálním a virovým, přenáší se především kapénkami, tedy výlučkem hlenu v okamžiku, kdy si pes „kýchne“. Výlučky obsahující viry a bakterie pak navíc, pokud jsou spojeny s výtokem hlenu, jiný pes snadno může olíznout či očichat. Přinést si domů psincový kašel však může i člověk a nakazit tak svého psa nevědomky : očichá či olízne-li pes botu či lidskou končetinu, která přišla do styku se slinami či hlenovými výlučky  nakaženého psa, pes může onemocnět i bez toho, aby se nacházel v místě vyšší koncentrace jiných psů. Samotný virus se však vylučuje i močí – znamená to, že k nákaze Vašeho pejska může dojít například i olíznutím infikovaného místa či předmětu, tedy stykem tlamy psa s místem, kde jiný pes nakažený virem parainfluenzy močil.

Nejčastěji se s psincovým kašlem, ILT u psů, můžeme setkat na jaře a na podzim – tedy podobně jako u lidí, kdy na tento fakt má vliv především časté střídání teplot, vlhkost ovzduší – obecně však lze říci, že se váš pejsek může psincovým kašlem nakazit v průběhu celého kalendářního roku : právě jaro a zejména pak léto jsou pro šíření tohoto onemocnění přímo ideální, především pak ve větších městech a v místech s vysokou koncentrací psů - příliš tedy nezáleží na tom, o jaké roční období či délku pobytu zvířete se jedná : Je -li na konkrétním místě více psů, je třeba s onemocněním ILT u psů vážně počítat.

Nebezpečí nákazy psa psincovým ( kotcovým ) kašlem

Psincový kašel, infekční laryngotracheitida, není onemocněním u léčených očkovaných psů s dobrou zdravotní kondicí primárně závážným, neléčené však může vést až k vážným zdravotním komplikacím zvířete, zápalům plic, které mohou přerůst až k poškozením srdce a oběhového systému zvířete spojených s chronickými záněty dýchacích cest. Fyziologickou kompenzací tlakových výkyvů při kašli totiž dochází velmi často ke zvětšení srdečního svalu a toto zvětšení se při komplikacích stává trvalým, což, bohužel, otevírá dveře možnostem nezvratného poškození kardiovaskulárního aparátu psa. Právě toto vážné nebezpečí je třeba zohlednit v rámci pravidelné péče o zdraví Vašeho miláčka.

Kteří psi jsou psincovým kašlem nejvíce ohroženi ?

• Psi na výstavách, závodech, soutěžích a přehlídkách
• Psi v campech, chatových oblastech, psi v psích hotelech
• štěňata
• starší psi
• Psi s jiným probíhajícím onemocněním
• Všichni nevakcinovaní psi

Jak léčit psincový kašel a jak se infekci psincovým kašlem vyhnout ?

Léčba psincového kašle, právě pro celou řadu skrytých vedlejších změn vyžaduje vždy návštěvu veterinárního lékaře, který vyjma standardní terapie stanoví individuální program pro posílení organismu pejska. Pokud se již tedy psincový kašel projeví, lze použít v počátečních fázích preparáty na tlumení kašle či jiná antitusika bez použití antibiotik. Základem léčby je pak především klid a eliminace veškěrých podnětů vyvolávajících záchvaty kašle spolu s co nejvyšší možnou karanténou : nemocný pes by se rozhodně neměl zdržovat v blízkosti jiných psů

Při léčbě psincového kašle lze podávat :

• antitusika s obsahem kodeinu v případech, kdy se vyskytuje suchý kašel
• expetorancia v případech, kdy je vykašláván hlen
• antibiotika v těžších  nebo déle probíhajících případech spojených s horečkou
• nesteroidní antiflogistika jako léčiva na zánět, zvýšenou teplotu a bolest
• Imunostimulátory  jako jsou např. beta-glukány obsažené ve výtažcích z hlívy ústřičné, které působí proti zánětlivým onemocněním, proti virovým, bakteriálním a plísňovým infekcím 

Nejlepší léčbou však je prevence a proto je také velice vhodné psy u kterých předpokládáme nakažení psincovým kašlem (hlavně psy určené na výstavy, myslivecké) případně, u kterých předpokládáme horší průběh nemoci (typicky psy starší, případně se sníženou imunitní odpovědí) v dostatečném předstihu vakcinovat proti psincovému kašli vakcínou, která obsahuje i bakteriální kmen Bordetella bronchiseptica. 

Prevence psincového kašle :

Pro prevenci rozvoje infekce kotcového kašle je dostupná živá vakcína s kmenem Bordetella bronchiseptica pro intranasální aplikaci. Po použití této vakcíny se imunitní odpověď vyvíjí již po 3 dnech, kdy cílem této vakcinace je omezit kolonizaci sliznice dýchacího aparátu mikroorganismy a zabránit rozvoji klinických příznaků. V případě, že se u psa vakcinovaného proti psincovému kašli přecejen onemocnění rozvine, vyznačuje se mírným průběhem a pes jej bez větších problémů zvládne.

Vakcína je bezpečná i pro březí feny a štěňata od 2 týdnů stáří, kdy revakcinace se provádí až po jednom roce. Vakcinace se zejména doporučuje pro psy v chovatelských a výcvikových zařízeních, psích hotelech, před hromadnými akcemi, tedy výstavami, svody, soutěžemi, srazy ale i kempováním, společnými dovolenými, zájezdy apod. Vakcinaci proti psincovému kašli rovněž doporučujeme psům, kterým by kašel zhoršil průběh jiného onemocnění, zejména tedy kardiakům, starým a oslabeným jedincům a zejména všem psům, kteří odjíždějí se svými pány na dovolenou, a to jak tuzemskou, tak i zahraniční.

https://microbewiki.kenyon.edu/index.php/Pasteurella
https://en.wikipedia.org/wiki/Pasteurella

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC373201/

Problematika otrav psů a koček z různých nástrah pohozených venku na ulici, ale i v domácnostech je, bohužel, stále aktuální. Existuje mnoho pro psy a kočky toxických látek, které mohou způsobovat otravy a právě těm by měl každý chovatel věnovat dostatečnou pozornost

Mezi nejběžnější otravy u psů a koček řadíme zejména:

a) OTRAVA PSŮ A KOČEK ČOKOLÁDOU :

Pro člověka je čokoláda lahůdkou, pro psy a kočky však může být smrtelným jedem.V povědomí lidí je již dost známa skutečnost, že i taková dobrota jakou je čokoláda, je pro zvířata toxická, avšak i přesto dochází bohužel poměrně často k intoxikacím domácích zvířat touto látkou. 

Čokoláda, samotný kakaový prášek, čaj nebo i kolové produkty dle kvality totiž obsahují různé koncentrace teobromínu, který je zodpovědný za toxicitu. 
Theobromin objevil v roce 1841 v kakaových bobech ruský chemik Alexandr Voskresenský, avšak poprvé byl teobromin izolován ze semen kakaovníku až v roce 1878. 
Právě teobromin v čokoládě může psům i kočkám způsobit vážné zdravotní komplikace, otravu, ba dokonce i smrt.

Obsah pro psy a kočky jedovatého teobrominu ve vybraných potravinách :
.

• Kakaová moučka : cca 1-3% (10-30mg/g), 
• Neslazená kvalitní čokoláda : cca 1-1,5% (10-15mg/g)
• Mléčná čokoláda : cca 1,5 mg/g.
• Bílá čokoláda obsahuje zanedbatelné koncentrace teobrominu. Neznamená to však, že je vhodné bílou čokoládu psům či kočkám podávat. Bílá čokoláda rozhodně není pro psy a kočky dobrým pamlskem !

Příznaky otravy psů čokoládou : zvýšené, častější močení a zrychlený tep srdce, který může u psa v rámci otravy čokoládou přerůst až do srdeční arytmie. Dalšími průvodnímu příznaky otravy psů čokoládou jsou zejména nervozita, neklid, nespavost, svalové křeče a záchvaty. Mezi časté příznaky otravy psů čokoládou rovněž patří i nevolnost a zvracení.

U běžné mléčné čokolády se příznaky otravy psa nebo kočky teobrominem začínají projevovat již od 10g na 1kg váhy psa nebo kočky, kdy zejména u menších plemen psů může být i tato dávka letální, tedy smrtná. Tyto příznaky otravy zvířete mohou přetrvat i několik desítek hodin po pozření toxické dávky teobrominu, tedy po pozření čokolády nebo kakaového prášku.

Smrt při otravě psa nebo kočky čokoládou ve vzácných případech může nastat již od dávky 115 mg/kg teobrominu, tj. 10g kvalitní hořké čokolády na 2-3 kg váhy zvířete !

PRVNÍ POMOC v případě otravy psa čokoládou : V případě, kdy pes pozře velké množství čokolády je první pomoc nespecifická a budeme se jí věnovat na konci článku. V pozdějších stádiích při rozvinutých příznacích otravy psa čokoládou lze pozorovat křeče a stahy svalů, které v rámci veterinárního vyšetření veterinární lékař tlumí diazepamem, případně zvíře přivede až do sedace (umělé přispání zvířete); vhodná je rovněž podporná hydratace infuzní terapií, tedy podáváním tekutin nitrožilně. V každém případě, a to i při podezření na otravu psa nebo kočky čokoládou, tedy teobrominem, neztrácejte čas a kontaktujte bez prodlení veterinární pohotovost : často i několik desítek minut může při včasném zásahu veterinárního lékaře zachránit Vašemu chlupatému miláčkovi život.

b) OTRAVY PSŮ JEDY NA HLODAVCE ( kumaríny ) :

Pes či kočka se snadno může otrávit z běžně dostupných kumarínových nástrah na hlodavce, tedy především z jedů na krysy a myši.Jako jed pro likvidaci nežádoucích hlodavců se používají především kumaríny, kdy do této skupiny patří široká skupina antikoagulačních látek. Mezi nejčastěji využívané patří např. warfarin, pindone, cumachlór, izovarelyl, brodifacoum, bromadiolone. Tyto látky pojmenované jako antikoagulační všeobecně snižují srážlivost krve, což má za následek úhyn zvířete na vykrvácení. Starší typy kumarínů snižují srážlivost krve a zvyšují fragilitu cév, takže jsou náchylnější k prasknutí. Oděrky či řezné rány se pak jako následek otravy výrazně hůře hojí. Tyto starší typy kumarínů obsažených v jedech na hlodavce působí jako kumulativní jedy.

U kumulativních jedů je nutné, aby jedinec přijmul více dávek jedu na dosažení toxické hladiny. Novější generace jedů na hlodavce, mezi které pařtří brodifacoun a bromadiolone jsou však již koncipovány jako jednorázové, kdy i malá pozřená dávka může způsobit smrt zvířete. Tyto látky se míchají se základním návnadovým materiálem, kterým jsou nejčastěji zrni, obilný šrot, masokostní moučka a cukr. Je třeba připomenout, že zejména návnady na hlodavce s přídavkem masokostní moučky jsou pro psy a kočky velmi atraktivní !

Nebezpečí otravy psů jedem na hlodavce : Pro chovatele psů a koček či drobných hlodavců, je značnou nevýhodou skutečnost, že u otravy psa kumaríny je, že projevy otravy se objevují několik (2-5) dnů po pozření návnady na hlodavce, a to bývá na zásah veterinárního lékaře již častokrát pozdě. Proto je potřebná zvýšená pozornost u majitelů pejsků a kočiček hlavně v domech kde se provádí pravidelná deratizace, a také venku na vycházkách, kde jsou právě tyto typy jedů používány traviči pro jejich lehkou dostupnost.

PRVNÍ POMOC při otravě psa jedem na hlodavce ( krysy ) : je všeobecná, podobně jako u jiných typů otrav. Navíc i při pouhém podezření na tento typ otravy je vhodné podat pejskovi zvýšené dávky vitaminu K po více dnů. Při opožděné návštěvě veterinárního lékaře v případě již rozvinutých příznaků otravy jedem u pejska, jako je krvácení z nosu, očí, konečníku je intervence lékaře častokrát bohužel bez výsledku. Na místě je tedy při každém podezření na pozření návnady na hlodavce domácím miláčkem vždy a bez prodlení navštívit veterinární pohotovost. Včasná návštěva veterináře výrazně zvyšuje šanci, že u pejska či kočičky nedojde k trvalému poškození zdraví či smrti.

c) OTRAVY PSŮ A KOČEK NEMRZNOUCÍ SMĚSÍ ( Fridex ) :

Sladká chuť nemrznoucí směsi je častým důvodem otrav psů a koček.Hlavní složkou nemrznoucí směsi ( Fridex apod. ) byl dříve používán etylénglykol, který je v dnešní době nahrazován bezpečnějšími variantami alkoholů zabezpečujících nízký bod mrznutí u těchto tekutin. Je však třeba říci, že se ještě se po garážích najdou staré zásoby, hlavně nemrznoucích kapalin zn. Fridex nebo jiných směsí, kde je etylénglykol použit. Etylénglykol patří mezi jedny z nejnebezpečnějších látek pro vaše domácí mazlíčky, pokud se v jejich blízkosti nachází.

Nebezpečí otravy psů nemrznoucí směsí : Výrazným nebezpečím etylenglykolu obsaženého ve směsi Fridex je skutečnost, že jeho chuť je sladká, což je důvodem proč jej psi s oblibou bez problémů sami vypijí např. z louže, kde jsou vylité směsi z chladiče aut, nebo přímo, což je horší variantou, z plechovky kde je Fridex s obsahem etylénglykolu skladován. Nebezpečí etylénglykolu spočívá jednak v otravě alkoholem a jednak v tvorbě metabolitů tzv. oxalátů, které se po vyloučení v ledvinách vysráží vlivem kyselého pH v moči na velice ostré krystaly, které doslova roztrhají buňky ledvin zvířete.

Příznaky otravy psů nemrznoucí směsí : Příznaky otravy psů nemrznoucí směsí ( Fridexem ) jsou v prvotní fázi jako otrava alkoholem, tj. nevolnost, zvracení, apatie, snížení reflexů. K tomu se pak přidává zvýšená žízeň a zvýšené močení a to s tím, jak postupuje poškození ledvin, které následně může přejít až v jejich selhání, které se projeví jako dehydratace, letargie, nechutenství, zvracení, různé záchvaty až kóma.

PRVNÍ POMOC při otravě psů nemrznoucí směsí : Bohužel, specifická léčba u otravy psů Fridexem, tedy nemrznoucí směsí, není u zvířat z hlediska veterinární medicíny plně dostupná. Po první nespecifické pomoci podává veterinární lékař intravenózní infuze na úpravu hydratace organizmu a na „průplach“ ledvin od toxických oxalátů. Z hlediska veterinárního lékařství není prognóza otravy nemrznoucí směsí u zvířat s již rozvinutými příznaky ledvinového selhání příznivá. Vždy ihned volejte veterinární pohotovost a sdělte veterinárnímu lékaři především množství látky, které Vaše zvíře přijalo a název výrobku spolu s časem, kdy ke konzumaci došlo. Tyto informace pomohou veterinárnímu lékaři stanovit pro Váš případ nejvhodnější postup.

d) OTRAVY PSŮ A KOČEK PESTICIDY kromě kumarínů :

Styk zvířecí kůže s herbicidy či olizování herbicidů může mít pro psa fatální následky.Většina herbicidů, moluskocidů, insekticidů ( pesticidů obecně ) působí na nervový systém zvířat. V případě práce s těmito látkami bychom vždy měli zabezpečit, aby nedošlo k náhodnému pozření přípravku zvířetem, navíc některé insekticidy se mohou vstřebat do organizmu již pouhým stykem s pokožkou, nebo vdechnutím. Z hlediska zachování dobrého zdraví vašeho miláčka je tedy nesmírně důležité aplikovat spreje proti hmyzu jen v dobře větraných prostorách a zejména bez přítomnosti zvířat. Samozřejmostí je nedovolit výběh psům nebo kočkám v trávě nebo v okolí stromů s čerstvě aplikovanými pesticidy.

Příznaky otravy zvířat pesticidy : Příznaky otravy psů či koček pesticidy se projevují dle velikosti dávky, která se do těla dostala. Mezi nejvýraznější příznaky otravy patří od neklidu, salivace, ( zvýšená produkce slin ), nechutenství, zvracení, zvýšené močení, zrychlený tep až po svalové křeče různé intenzity. Tento závažný zdravotní stav zvířete v důsledku otravy pesticidy může přejít až v koma a smrt v důsledku selhání dýchacích svalů.

Mezi nejvíce pro psy a kočky jedovaté látky patří zejména tyto pesticidy :

• herbicidy ( pesticidy k likvidaci nežádoucích rostlin )
• moluskocidy ( pesticidy na hubení měkkýšů, např. metaldehydy, karbanáty )
• fungicidy ( pesticidy k hubení hub, např. oxychlorid měďnatý )
• insekticidy ( přípravky na hubení hmyzu, např. karbanáty, organofosfáty, pyrethroidy, chlorované uhlovodíky )

Některé pesticidy působí toxicky také na játra zvířat. U těchto typů intoxikací se kromě příznaků nervových může po zvládnutí prvotních příznaků otravy objevit i selhání jater, které se projeví jako nechutenství, zvracení, zápach z tlamy, zvýšené pití a močení. I tento závažný zdravotní stav způsobený otravou pesticidy může přerůst až v koma a následnou smrt zvířete. Řada pesticidů rovněž narušuje hormonální systém zvířat.

PRVNÍ POMOC při otravě zvířat pesticidy : První pomoc závisí od cesty, kudy se jed do organizmu zvířete dostal. Znamená to tedy při dotykových jedech omytí a vícenásobné ošamponování zvířete a zejména místa potřísněného toxickou látkou a vyvolání zvracení. Následná terapie se vykonává dle rozvinutí příznaků otravy zvířete. Veterinární lékař podává dle nejlepší volby různé druhy spasmolytik k potlačení křečí a svalových stahů. Součástí veterinární léčby je rovněž infuzní terapie na podporu vylučováni toxinu z těla zvířete. Pokud máte byť jen sebemenší podezření na otravu vašeho psa či kočky pesticidy, vždy volejte ihned veterinární pohotovost a nechte si odborně poradit jak právě ve vašem konkrétním případě postupovat. Jediný telefonát veterinárnímu lékaři může zachránit život Vašeho zvířátka.

e) OTRAVA PSŮ A KOČEK PO UŠTKNUTÍ HADEM :

Uštknutí Zmijí obecnou může mít zejména pro malá plemena psů fatální následkyNa území České republiky dochází každoročně k několika málo případům uštknutí psa hadem. Jediný jedovatý had na našem území je Zmije obecná ( Vipera berus ), která naštěstí patří mezi druhy se slabším typem jedu a také díky taktice útoku - rychle kousnout a rychle se stáhnout – nedochází k vymáčknutí celé zásoby jedu z jedového váčku, čímž je snížena dávka jedu vpraveného do těla zvířete. Uštknutí Zmijí obecnou nebezpečná jsou zejména pro menší plemena psů, u kterých dochází k výraznějším projevům otrav a někdy až smrti. Větší plemena psů s hmotností nad 20 kg mají vysokou šanci vyváznout z uštknutí Zmijí obecnou bez větších následků.

Účinek jedu Zmije obecné : Hlavní účinek zmijího jedu je hematotoxický, nekrotický a antikoagulační. V důsledku tohoto působení dochází k šoku, rozpadu červených krvinek, cév a následně okolitých tkání v ráně po uštknutí. Toxicita jedu Zmije obecné je srovnatelná s jedem kobry indické nebo chřestýše brazilského. Třebaže se při náhodných odběrech projevily výjimky, u většiny dospělých zmijí množství sušiny jedu nepřesahuje 15 mg, což znamená asi 60 % odhadované smrtící látky pro dospělého člověka. Tyto dávky zmijího jedu však mohou být smrtné pro vašeho pejska či kočku.

PRVNÍ POMOC při uštknutí psa Zmijí obecnou : Nejdůležitější je samozřejmě prevence, která spočívá v tom, že malá plemena psů, hlodavce či kočky se snažíme na místa, kde by mohlo dojít k uštknutí zmijí nevyvádíme – vyvarujeme se tedy zejména s malými plemeny při procházkách mýtinám s kamením, kde se hadi rádi vyhřívají. První pomoc při uštknutí psa Zmijí obecnou spočívá především v omezení pohybu a zklidnění zvířete, případně chlazení rány a celkově těla psa. Při uštknutí psa Zmijí obecnou je nanejvýše důležité okamžitě vyhledat veterinární pohotovost, kde veterinární lékař aplikuje kortikoidy na zpomalení postupu příznaků otravy a podá intravenózní infuzi na podporu funkcí organizmu. Bohužel, sérum proti jedu Zmije obecné je nedostatkovým zbožím i v „lidské“ medicíně.

Informace o séru při uštknutí zmijí : V současné době není v České republice registrováno specifické antidotum ( protijed ) při uštknutí Zmijí obecnou. Pro tyto účely je, v režimu specifického léčebného programu schváleném Ministerstvem zdravotnictví ČR dostupný přípravek Viper Venom Antitoxin inj. 1x5ml/500UT, obsahující účinnou látku Immunoserum contra venema viperatum Europerarum. Uvedený léčivý přípravek je registrován a vyráběn polskou společností BIOMED Sera and Vaccine Production Plant a výhradním distributorem pro Českou republiku je společnost Biotika Bohemia s.r.o.

Výdej přípravku Viper Venom Antitoxin inj. 1x5ml/500UT je vázán na lékařský předpis. V případě akutní potřeby uvedeného přípravku se obraťte přímo na společnost Biotika Bohemia s.r.o., tel.: 244 464 454 nebo 737 956 766. ( http://biotika-bohemia.cz/ ) ( http://www.sukl.cz/informace-sukl-o-dostupnosti-sera-proti-ustknuti-zmiji )

f) OTRAVY PSŮ A KOČEK ŘASAMI :

Nebezpečnou otravu psa nebo kočky může způsobit vodní květ obsahující toxiny působící na játra zvířatOtravu nejen psů ale i koček způsobují v případě otravy řasami tzv. kyanobakterie, které tvoří zelenomodrý „vodní květ“. Tyto řasy mohou tvořit neurotoxické alkaloidy, tedy jedy působící na nervový systém, a nebo hepatotoxické peptidy (bílkoviny poškozující játra). Voda navíc může obsahovat i různé splavené pesticidy, kdy tato kombinace toxických látek může být pro vaše zvířátko velmi nebezpečná. Otravy zvířat řasami se objevují v době, kdy je vodní květ zformován do povrchové pěny na hladině rybníků, stojatých vodních ploch či louží. Naštěstí jsou psi a kočky vůči těmto toxinům méně vnímaví oproti např. přežvýkavcům.

Příznaky otravy řasami : Příznaky otravy psů a koček řasami se začínají projevovat již několik minut po napití se takto kontaminované vody. Otrava zvířete řasami se projevuje zvracením, chozením dokola kolem jednoho bodu, křečemi, abdominálním (břišním) dýchaním, cyanózou, tedy zmodráním jazyka, ale i jiných prokrvených částí těla a následně až komatem, které může končit i smrtí. Někdy se u zvířat může projevit fotosenzibilizace kůže projevující se kopřivkou a prokrvením až ztrátou srsti v místech exponovaných sluncem tj. zejména nos, ušní boltce a záda. Smrt otráveného zvířete může nastat od několika hodin po několik dnů po pozření toxinů.

PRVNÍ POMOC při otravě zvířete řasami : První pomoc spočívá hlavně v prevenci a zabránění pití podezřelé vody hlavně v letních měsících v nadměrně zemědělsky využívané oblasti kdy splavované živiny z polí způsobují nadměrný porost řas zejména v stojaté vodě.

g) OTRAVY PSŮ A KOČEK POKOJOVÝMI KVĚTINAMI :

Diffenbachia patří mezi rostliny, které mohou vyvolat otravu zvířeteVelké množství druhů v domácnostech pěstovaných pokojových rostlin obsahuje nějaký druh toxinu. Bohužel, tyto toxiny se v rostlinách vyskytují v různých koncentracích a tyto toxiny jsou více či méně jedovaté pro doma chované zvířectvo. Mezi nejčastěji pěstované jedovaté rostliny v domácnostech patří zejména Anturie - Toulitka, Brambořík perský, Dieffenbachie mramornatka, Filodendron, Monstera, Šplhovník či Toulcovka. Tyto rostliny po požití způsobují podráždění až poškození sliznic ústní dutiny a horních dýchacích cest s následnými otoky, které mnohou být příčinou i udušení zvířete. Vždy rovněž platí, že čím mladší a menší zvíře, tím vyšší je jeho ohrožení otravou jedem z doma pěstovaných pokojových rostlin.

Některé kultivary takto působících rostlin mají nebezpečné látky odbourané, a tak se jednotlivé exempláře rostlin mohou svou nebezpečností značně lišit. Proto je nejvhodnější se před koupí každé nové květiny informovat o jedovatých látkách v rostlině a dle toho umístit rostlinku vždy tak, aby pokud možno nebyla v možném dosahu domácího mazlíčka. Máte-li podezření na intoxikaci zvířete z důvodu možného pozření jedovaté rostliny ( objevíte-li například po příchodu do místnosti okousané listy ) ihned kontaktujte veterinární pohotovost a sdělte lékaři druh rostliny, kterou zvíře pozřelo, předpokládané množství a případné projevy. Včasný zásah veterináře může zabránit vážným zdravotním komplikacím vašeho zvířecího miláčka.

První pomoc při podezření na otravu Vašeho psa nebo kočky:

( Vždy je nanejvýš vhodné kontaktovat veterinární pohotovost )

1. VYVOLEJTE U ZVÍŘETE ZVRACENÍ
V první řadě se snažte eliminovat množství pozřené dávky nejlépe vyvoláním zvracení, a to pokud možno co nejdříve. Zvracení vyvolané po více než 4-5 hodin po předpokládaném pozření jedu je spíše kontraproduktivní z důvodu spíše rozrušení zvířete a možného urychlení nástupu příznaků otravy. Zvracení lze u zvířat vyvolat více způsoby, kdy nejvhodnější je použít 3% peroxid vodíku, který doporučuji zředit na poloviční koncentraci vodou. Tento ředěný roztok pak aplikujeme do tlamy zvířete a to nejlépe injekční stříkačkou, kde při polykání začne šumět a následně v žaludku zvířete způsobí nadýmání, které vyvolá zvracení. Je vhodné pak tyto zvratky zkontrolovat, abychom se přesvědčili o vyloučení granulí, nebo jiných částeček, ve kterých je jed obsažen.

2. PODEJTE ZVÍŘETI ČERNÉ UHLÍ
Vhodné je aplikovat zvířeti medicinální černé uhlí, které má schopnosti navázat na sebe toxiny v dávce i půl tablety na kg živé hmotnosti zvířete.

3. KONTAKTUJTE VETERINÁRNÍHO LÉKAŘE
Samozřejmě je vždy nanejvýš vhodné kontaktovat veterinárního lékaře pro konzultaci dalšího postupu a případně pro aplikaci dalších antidot či intravenózni infuze. Včasný zásah veterinárního lékaře může vašemu miláčkovi zachránit život.

4. INFORMUJTE OKOLÍ A POLICII ČR
Další postup v případě nálezu otrávené návnady, by měl směrovat ke kontaktu Policie ČR, Městské police a snažit se informovat co nejširší okolí o této hrozbě.

Hlavní problém u stresu až strachu z ohňostrojů u zvířat vyvolává především strach z hlasitých zvuků, ať již se jedná především o psy, rovněž tak se však můžeme s těmito projevy strachu a stresu setkat i u jiných druhů domácích zvířat : u koček, papoušků či fretek. Projevy jsou od nejlehčích po nejzávažnější, především, vyjma otřesu psychického či sluchového orgánu zvířete ty, které můžeme zevně pozorovat. Mezi nejčastější patří :

• vyhledávání úkrytu, kdy se zvíře snaží ukrýt se před zdrojem hluku
• nadměrná vokalizace (štěká, vyje, kňučí), 
• nadměrný třes celého těla
• naměrné slinění
• odmítání vstupu do některých místností
• narušený spánek, často z důvodu :
• nadměrné kontroly prostředí a
• nekontrolovatelné defekace

Projevy strachu zvířete z hluku, ohňostrojů či bouřky lze rozdělit do skupin dle intenzity :

1. Snaha o únik od zdroje huku a zvýšená vokalizace
V případě, že Váš pes či kočka zvládá stres z hluku pouze snahou o únik od zdroje hluku, případně jenom nadměrnou vokalizací, stačí si zvířátka nevšímat a snažit se chovat normálně tak, jako by se nic výjimečného nedělo. Velmi často se, zejména u psů, můžeme setkat s tím, že si prostřednictvím nestandardní situace vyžadují pozornost : nadměrná vokalizace se pak může i zvyšovat. Pokud se však vyvarujeme i my nestandardnímu chování, zvířátko se uklidní a celou situaci bude vyhodnocovat více klidně. Někteří psi se například snaží svého pána naopak bránit. Zvířátko však i v takovém případě lze tímto způsobem opět více sklidnit, kdy např. pes situaci vyhodnotí jako relativně neškodnou, což má za následek, že jeho stresové reakce opadnou.

2. Mírný až střední třes, zvýšená vokalizace
Velmi se osvědčilo vytvoření tzv. ´zóny klidu´ pro miláčky. Na vytvoření tohoto místa je nejvhodnější místnost bez oken z důvodu omezení hlučnosti a viditelných záblesků - z tohoto důvodu je v panelákových bytech nejvhodnější koupelna, případně vstupní chodba. Na tomto místě by se měl nacházet pelíšek, nebo komfortní matrace na které je zvíře zvyklé spát, míska s vodou, oblíbené hračky, případně žvýkací kosti, něco k snědku. Na toto místo je nejvhodnější miláčka přivykat minimálně týden před očekávanou zátěží (stresem), zejména pokud sjste tuto formu stresu pozorovali již v minulosti. V případě potřeby – projevů vyšší úrovně stresu až fobie by měl být majitel připraven tam strávit se svým miláčkem okamžiky vykazující nejvyšší úroveň hluku.

3. Vysoký stres, zvýšená produkce slin, zrychlený dech, zvýšená defekace, zvýšená vokalizace
Jestli Váš miláček projevuje vyšší úroveň stresu až fobii třesem, případně až slintáním,  pomočováním se a nezvladatelnou defekací, je nejvhodnější použít u něj samozřejmě už spomenutou ´zónu klidu´. Bohužel tyto projevy už nejsou zvládnutelné jenom pouhým  uklidňováním zvířete slovně, případně hlazením, ale je potřeba zapojit i pomocné terapeutické prostředky. Mezi tyto patří feromony a různé typy sedativ. 

Specifické feromony patří mezi přirozené „zklidňovače“, kterými komunikují zvířata mezi sebou : přípravky js obsahem feromonů lze běžně zakoupit ve formě obojků, výparníkú do elektrických zástrček, případně ve formě roztoků určených k aplikaci na hračky zvířete, čehož se využívá zejména u štěňat. Tyto feromony jsou schopny zvíře zklidnit zejména při projevech nižších stupňů úzkosti a stresu.

4. Nejvyšší stres, vysoká produkce slin, rychlý dech, znatelné bělmo, vysoká nekontrolovatelná defekace, často až bez vokalizace
V případě nejvyšších stupňú stresů a fobií je nejvhodnější použít sedativa, které pejska, nebo kočičku zklidní. Tato sedativa ve formě tablet, nebo gelů je vhodné podávat pouze po poradě s veterinárním lékařem. Ač je třeba myslet na to, že sedativa není vhodná podávat zvířatům, která mají problémy se srdcem, která tedy trpí kardiovaskulární onemocněním, nebo zvířatům výrazně starým z důvodu možného výskytu různých komplikací, vřele doporučuji konzultaci s veterinárním lékařem zejména tehdy, vykazuje-li Vaše zvířátko projevy středního a vyššího stádia stresu.

Rozhodně myslete na stres, kterému je Váš pejsek nebo kočka vystaven a snažte se učinit vše pro to, aby bylo Vaše zvířátko na ohňostroje a s tím související náročnou situaci připraveno předem !

Pevně věřím, že Vám těchto několik rad bude s to napomoci ke zdraví Vašich zvířátek.

Očkování psů, podobně jako očkování dalších zvířat, patří mezi základní součásti preventivní péče. Vakcinace psů, tedy jejich očkování patří mezi ty základní preventivní opatření, které Vašeho domácího mazlíčka chrání se značnou intenzitou proti nakažlivým onemocněním. 

Očkováním psů lze zabránit vážné poruše zdravotního stavu

Očkováním psů lze zabránit vážné zdravotní poruše zdravotního stavu pejska a v těch nejhorších případech lze říci, že nedostatečná či vůbec žádná vakcinace psa může dokonce mít za následek smrt nakaženého, nemocného zvířete. V rámci očkování psů, podobně jako tomu je při očkování jiných zvířat, jde o to, aby si organismus psa vytvořil v rámci očkování „paměťové buňky“, které jsou nutné proto, aby byly v budoucnu schopné původce rozeznat a spustit reakci v organismu zvířete.

Nejen v rámci očkování psů rozlišujeme dva typy očkovacích látek

Vakcíny psů i vakcíny pro další zvířata dělíme na vakcíny živé, ve kterých není původce infekčního onemocnění zvířete usmrcen, ale pouze oslaben. Poté, co je pes naočkován se virus dále mírně množí v organismu, čímž je velmi silně stimulována imunita. Mrtvé vakcíny jsou ty očkovací látky, ve kterých je původce již usmrcen. Imunitní reakce organismu psa může být v rámci očkování mrtvou vakcínou nižší, a proto se k „mrtvým“ očkovacím látkám přidává adjuvans, které může v místě vpichu vyvolat mírnou místní reakci, kterou však v naprosté většině případů očkování nezaznamenáváme. Adjuvans prodloužuje přítomnost očkovací látky v krvi, napomáhá pohlcení antigenu buňkami prezentujícím antigen, aktivuje makrofágy a lymfocyty a podporuje produkci cytokinů. Mezi nejčastěji používaná adjuvans patří hydroxid hlinitý a parafínový olej.

Použili jste při ošetření drobných ranek, například po přisátém klíštěti, nebo drobných oděrek, např. u koček Tea Tree Oil ? Dbejte pozornosti na možnost vnitřního užití !

Tea tree oil popisujeme jako čirý až velmi světle zlatě zbarvený esenciální olej vyznačující se čerstvou vůní kafru. Tea tree oil se získává z listů kajeputu střídavolistého (Melaleuca alternifolia), jehož původní domovinou je severovýchodní pobřeží státu Nový jižní Wales v Austrálii. Tea tree oil se vyznačuje vynikajícími vlastnostmi vhodnými pro použití v medicíně pro své antiseptické a antimykotické účinky. Tea tree oil obvykle používáte zředěný, neboť čistý olej může vyvolat nežádoucí reakce.

Je třeba vždy brát na vědomí individualitu jedince : podráždění mohou vyvolat i nižší koncentrace. Tea tree oil je výborné antiseptikum vhodné na uklidnění a desinfekci kůže při různých infekcích. Tea tree oil však může být velmi nebezpečný při vnitřním užití, u zvířat může způsobit třes, zvýšený slinotok a hypotermii. Proto je třeba dbát opatrnosti hlavně u koček které by si Vámi ošetřené místo mohli olízat.

Předtím, než Tea Tree oil na kůži svého zvířátka aplikujete, kontaktujte nás pro radu či doporučení - nevhodná koncentrace roztoku či aplikace na místo, které si vyžaduje odborné lékařské veterinární vyšetření nemusí zdraví Vašeho zvířátka prospět. Pamatujte, že každý projev, zejména kožní, může mít spousty původců.